Titulky, nebo dabing?

Těžko říct, jestli se u mě zájem o titulkování rozvinul jako logický důsledek studijní kombinace překladatelství a médií, nebo jestli právě zájem o audiovizuální obsahy vedl k tomu, že jsem si po bakaláři odebrala doplnit specializaci na jinou fakultu. Nicméně stalo se. Když jsem se učila titulkovat svá první krátká videa, bylo samozřejmostí sáhnout po chytré příručce a dozvědět se víc od někoho zkušenějšího. Sehnala jsem si tedy návod v podobě knihy Titulkujeme profesionálně od Miroslava Pošty a v jejím závěru jsem se dočetla, že českému titulkování chybějí odborné publikace i rozsáhlejší výzkumy.

A tak jsem se před časem pustila aspoň do malého průzkumu diváckých preferencí. Zajímalo mě, jestli konzumenti zahraničních audiovizuálních obsahů preferují titulky, nebo dabing, co je k volbě vede a jestli znalost cizího jazyka nějak ovlivní jejich odpovědi. Chci si přečíst!

Očima kritika | H. Březáková: Hra o trůny

Když divoce poletuje
sníh – a bílý vichr duje,
vlk samotář rychle zhyne,
smečka však se dále žene. (VF)

Když padá sníh
a vanou bílé vichry,
osamocený vlk zemře,
ale smečka přežije. (HB: 232)

When the snows fall
and the white winds blow,
the lone wolf dies
but the pack survives. (GM)

Ke kritice překladu Hry o trůny jsem se chystala dlouho, dokonce jsem kdysi vypustila do světa glosu, která se setkala s velmi rozporuplnými reakcemi: jedni žádali pokračování, druzí byli rozhořčeni, že se šťourám v překladu, se kterým si přece někdo (Hana Březáková) musel i tak dát práci. Zároveň v něm ale i nasekal obdivuhodné množství chyb a české vydání tak působí, jako by se k redaktorovi buď vůbec nedostalo, anebo i ten svou práci odbyl.

Chci si přečíst!

Očima kritika | Petr Finkous: Shrek

Když v roce 2001 vypustilo studio DreamWorks Pictures do světa animovaný film Shrek, nikdo netušil, že film sklidí nevídaný úspěch, získá Oscara i cenu BAFTA a díky množství humorných narážek se k němu budou i dospělí diváci rádi vracet. Překladu pro dabing se ujal Petr Finkous, kterého čekal nelehký úkol: zachovat humornost kulturně specifických narážek, dvojsmyslů a jiných vtipů pro dospělé. Výsledek divákům utkvěl v paměti natolik, že si dokážou překlad některých pasáží vybavit i při sledování originálu (pravdivost této hypotézy jsem ověřila na nicnetušícím muži). Jednou z nejoblíbenějších scén je Shrekova a Oslíkova návštěva Dulocu, kde jim informační budka přehraje krátký, leč poučný muzikál v podání dřevěných panáčků. A právě jejich písni se věnuje tento příspěvek.

Chci si přečíst!

„Vlož senču do kjusu“: japonská slova v češtině

Mít práci, které se ostatní snaží často spíš vyhnout a rádi ji na vás delegují, je skvělé samo o sobě. Občas se navíc dostanete k materiálu, který je velmi zajímavý i tematicky – třeba když se týká výroby a přípravy čaje.

I zdánlivě jednoduché video na vás však může chystat různé zákeřnosti. Prozření nastává ve chvíli, kdy si uvědomíte, že originál na vás chrlí neznámá slova japonského původu a vy je nemůžete donekonečna zkoušet opisovat českými ekvivalenty nebo je stavět do přívlastku neshodného, abyste je nemuseli skloňovat. Slova jako arača, hódžiča, kjusu, sadó nebo umami přitom jazyková příručka Ústavu pro jazyk český ani nezná, natož aby vám s jejich skloňováním pomohla.

Chci si přečíst!

Překlady ze slovenštiny – jak na ně?

Čeština a slovenština jsou velmi blízké jazyky, které se v rámci praslovanštiny mnoho staletí vyvíjely společně. Teprve v 10. století se v československé větvi západoslovanských jazyků začaly uplatňovat hláskoslovné změny, které od sebe oba jazyky nakonec oddělily.

Díky dlouhému společnému vývoji má dnešní čeština a slovenština téměř totožný slovosled. Velmi podobná je i slovní zásoba, která se ve většině případů odlišuje jen díky vrcholně středověkým změnám některých souhlásek (ř například vzniklo kolem 13. století) či samohlásek (dlouhé ó se v češtině ve 13. století změnilo na uo a o století později na ů: vól > vuol > vůl, kóň > kuoň > kůň; slovenština vycházela ze stejného základu, ovšem provedla pouze změnu ó > ô: kôň, vôl).

Díky této blízkosti působí překlady mezi slovenštinou a češtinou jako snadné sousto. Mnohá slova, která si jsou formálně podobná, se však jemně významově nebo stylisticky odlišují. Příliš věrný překlad tak může v textu napáchat různé kostrbatosti, jejichž příklady si nyní ukážeme.

Chci si přečíst!

Kvíz: Obrazné fráze a doslovný překlad

Mág překladatelské teorie Jiří Levý se v roce 1963 pokusil odlišit dvě protikladné překladatelské metody, z nichž jednu nazval metodou věrnou (jejím výsledkem může být doslovně přeložená struktura), zatímco druhou poznáváme pod označením volný překlad.

Ustálené obrazné fráze, například přísloví či idiomy, se s doslovným překladem obvykle nesnesou. Jak by mohly, když význam fráze jako celku (např. přísloví Kdo jinému jámu kopá…) není odvoditelný z významu jednotlivých slov (nepoukazuje na rizika výkopových prací, nýbrž varuje před bumerangovým efektem prováděných nepravostí). Přemýšleli jste ale někdy, jak by některá obrazná vyjádření v češtině vypadala, kdybychom je z angličtiny překládali o něco doslovněji?

Chci si přečíst!

Mixujme kolegy!

Pijete svůj energetický nápoj raději čistý, nebo mixovaný?

S touto otázkou se setkalo možná několik stovek respondentů, kteří se kdysi zúčastnili výzkumu konzumace nealkoholických nápojů. Šlo o otrocký překlad anglického dotazníku a uvedený příklad je jen krásnou ukázkou toho, jak ani pokročilá znalost angličtiny nemusí stačit na překlad jednoduché otázky.

Chci si přečíst!

O rozdílech mezi překladem a tlumočením

V tomto příspěvku si řekneme, co je to překlad, co je tlumočení a jak se tyto dvě činnosti liší. Není věcí neznámou, že neodborné veřejnosti tyto pojmy často splývají. Není se čemu divit – nejháklivější na jejich oddělování bývají pochopitelně ti, kteří se jazyky profesně zabývají. Mohlo by ovšem být užitečné uvést některé věci na pravou míru.

Chci si přečíst!