Titulky, nebo dabing?

Těžko říct, jestli se u mě zájem o titulkování rozvinul jako logický důsledek studijní kombinace překladatelství a médií, nebo jestli právě zájem o audiovizuální obsahy vedl k tomu, že jsem si po bakaláři odebrala doplnit specializaci na jinou fakultu. Nicméně stalo se. Když jsem se učila titulkovat svá první krátká videa, bylo samozřejmostí sáhnout po chytré příručce a dozvědět se víc od někoho zkušenějšího. Sehnala jsem si tedy návod v podobě knihy Titulkujeme profesionálně od Miroslava Pošty a v jejím závěru jsem se dočetla, že českému titulkování chybějí odborné publikace i rozsáhlejší výzkumy.

A tak jsem se před časem pustila aspoň do malého průzkumu diváckých preferencí. Zajímalo mě, jestli konzumenti zahraničních audiovizuálních obsahů preferují titulky, nebo dabing, co je k volbě vede a jestli znalost cizího jazyka nějak ovlivní jejich odpovědi. Chci si přečíst!

„Vlož senču do kjusu“: japonská slova v češtině

Mít práci, které se ostatní snaží často spíš vyhnout a rádi ji na vás delegují, je skvělé samo o sobě. Občas se navíc dostanete k materiálu, který je velmi zajímavý i tematicky – třeba když se týká výroby a přípravy čaje.

I zdánlivě jednoduché video na vás však může chystat různé zákeřnosti. Prozření nastává ve chvíli, kdy si uvědomíte, že originál na vás chrlí neznámá slova japonského původu a vy je nemůžete donekonečna zkoušet opisovat českými ekvivalenty nebo je stavět do přívlastku neshodného, abyste je nemuseli skloňovat. Slova jako arača, hódžiča, kjusu, sadó nebo umami přitom jazyková příručka Ústavu pro jazyk český ani nezná, natož aby vám s jejich skloňováním pomohla.

Chci si přečíst!