Nezřídka se stává, že se do originálu vloudí chyba. Co má překladatel v takovém případě dělat?

Teorie říká, že předmětem překladu nejsou slova, ale myšlenky, které se za nimi skrývají. Ty odrážejí záměr, se kterým autor text napsal. Psaný text je pak jen prostředníkem nesoucím tyto myšlenky k příjemci. A protože chyba v textu obvykle není v souladu s původním záměrem a cíli autora, řešením je ji opravit a na problematické místo zadavatele upozornit.

Prakticky celá situace může vypadat například takto. Překladatel jako zakázku obdrží manuál k obsluze mobilního telefonu. Na jedné ze stran si všimne, že popis tlačítek neodpovídá zobrazené infografice. Po dohodě se zadavatelem tedy pasáž opraví. Pokud by tak neučinil, text by mátl čtenáře (přístroj by nereagoval uvedeným způsobem) a neplnil by dobře svou funkci (tj. naučit čtenáře zacházet s přístrojem).

Kolikrát jste se vztekali nad nesmyslným manuálem, který jste po několika marných pokusech odhodili a s elektronikou se raději seznámili intuitivní metodou?

Představa, že překladatel se nesmí odchýlit od originálu, tedy není tak úplně správná. Jeho úkolem totiž není „přepsat“ text v jiném jazyce, ale dohlédnout na to, aby výsledek jeho práce dával smysl a byl po všech stránkách koherentní.