teorie v praxi

„Vlož senču do kjusu“: japonská slova v češtině

By Veronika

Mít práci, které se ostatní snaží často spíš vyhnout a rádi ji na vás delegují, je skvělé samo o sobě. Občas se navíc dostanete k materiálu, který je velmi zajímavý i tematicky – třeba když se týká výroby a přípravy čaje.

I zdánlivě jednoduché video na vás však může chystat různé zákeřnosti. Prozření nastává ve chvíli, kdy si uvědomíte, že originál na vás chrlí neznámá slova japonského původu a vy je nemůžete donekonečna zkoušet opisovat českými ekvivalenty nebo je stavět do přívlastku neshodného, abyste je nemuseli skloňovat. Slova jako arača, hódžiča, kjusu, sadó nebo umami přitom jazyková příručka Ústavu pro jazyk český ani nezná, natož aby vám s jejich skloňováním pomohla.

Chci si přečíst! →

Překlady ze slovenštiny – jak na ně?

By Veronika

Čeština a slovenština jsou velmi blízké jazyky, které se v rámci praslovanštiny mnoho staletí vyvíjely společně. Teprve v 10. století se v československé větvi západoslovanských jazyků začaly uplatňovat hláskoslovné změny, které od sebe oba jazyky nakonec oddělily.

Díky dlouhému společnému vývoji má dnešní čeština a slovenština téměř totožný slovosled. Velmi podobná je i slovní zásoba, která se ve většině případů odlišuje jen díky vrcholně středověkým změnám některých souhlásek (ř například vzniklo kolem 13. století) či samohlásek (dlouhé ó se v češtině ve 13. století změnilo na uo a o století později na ů: vól > vuol > vůl, kóň > kuoň > kůň; slovenština vycházela ze stejného základu, ovšem provedla pouze změnu ó > ô: kôň, vôl).

Díky této blízkosti působí překlady mezi slovenštinou a češtinou jako snadné sousto. Mnohá slova, která si jsou formálně podobná, se však jemně významově nebo stylisticky odlišují. Příliš věrný překlad tak může v textu napáchat různé kostrbatosti, jejichž příklady si nyní ukážeme.

Chci si přečíst! →